Ďalšia štúdia potvrdzuje možnosť obnoviteľnej energetiky pre Európu
Evropská nadace pro klima (European Climate Foundation, ECF)
zveřejnila minulý týden studii, která
zkoumá cesty, jak transformovat výrobu energie v Evropě do nové,
bezuhlíkové podoby. Hlavní závěr je jednoznačný: úplný přechod na obnovitelné
zdroje je prakticky uskutečnitelný, a přitom by naše hospodářství nepřišel o
nic dráž.
Po zprávě expertů Energynautics, o níž jsem tu psal
v únoru, jde už o druhou publikaci s podobným zjištěním.
Detailní analýzu pro ECF vypracovala po technické a ekonomické stránce zavedená
poradenská firma McKinsey. Podílelo se na ní i několik velkých elektrárenských
firem včetně ČEZ. To na jedné straně vzbudilo mezi mnoha občanskými
iniciativami obavy z toho, že studie bude nekriticky nadržovat byznysu
založenému na fosilních a jaderných zdrojích. Na druhou stranu výsledky patrně
zaskočily i firmy, které se dosud snaží každého přesvědčit o tom, že
obnovitelné zdroje fungují nespolehlivě a draze. Patrně proto se nakonec
energetické koncerny odmítly se závěry studie ztotožnit.
Studie ECF dokládá, že Evropa může do poloviny století snížit emise
skleníkových plynů nejméně o osmdesát procent. To se pochopitelně neobjede bez
proměny energetického sektoru. Hlavní opatření zahrnují průběžné zvyšování
efektivity ve spotřebě energie o dvě procenta ročně, výrobu elektřiny pomocí
technologií, které neuvolňují uhlík, a přechod vytápění budov a pohonu
dopravních prostředků buď na čistou elektřinu, nebo na biopaliva druhé
generace.
Spotřeba elektřiny by pak kvůli jejímu rostoucímu významu v roce 2050
dosáhla úrovně 4900 TWh (miliard kilowatthodin), což je asi o 40 % více než
dnes. Několik scénářů pak předpokládá, že k náhradě fosilních paliv přispěje i
jaderná energetika, a to v různé míře od 30 % přes 20 a 10 % až po nulový podíl.
Srovnání těchto scénářů pak pro leckoho překvapivě ukazuje, že reaktory nejsou
nezbytné ani pro spolehlivost dodávek elektřinu, ani pro jejich dostupnou cenu.
Deník
Financial Times cituje Matta Phillipse z ECF: „Když se práce na
energetickém scénáři do roku 2050 rozbíhaly, předpokládali jsme, že vysoký
podíl obnovitelných zdrojů povede k nestabilitě, kvůli které nedokáže
zajistit spolehlivé dodávky energie, a že by energie z takového mixu byla
příliš drahá. Výsledky studie ale ukazují, že tyto předpoklady prostě neplatí.“
Potvrzuje se, že zatímco v krátkodobém horizontu několika let je elektřina
z obnovitelných zdrojů nákladnější, už ve střednědobém horizontu jednoho
či dvou desetiletí se podle McKinsey rozdíly stírají a do roku 2050 nečiní více
než deset nebo patnáct procent. Celkové účty za všechny druhy energie – tedy
nejen elektřinu, ale i paliva pro vytápění a dopravu – by díky obnovitelným
zdrojům v roce 2050 byly v rámci Evropy nižší asi o 350 miliard eur
ročně. To představuje průměrné roční úspory na každou domácnost ve výši zhruba
1500 eur.
Platí přitom, že čím déle se bude se změnou kurzu otálet, tím více prostředků
nás potřebná transformace energetiky nakonec bude stát – nemluvě o škodách
vyplývajících z pokračujících emisí skleníkových plynů. Příkladem
z naší vlasti mohou být plánované investice do Prunéřova či dalších
reaktorů v Temelíně, které by v případě uskutečnění znamenaly nejen
hlubší zabřednutí do slepé uličky, ale také vyhození investic v řádu stovek
miliard korun.
Z nové studie je také jasné, že se v budoucích desetiletích neobejdeme bez
nového přístupu k plánování a provozu přenosových soustav. Typické bude
mnohem větší propojení národních sítí do jednoho celku i uplatnění „chytrých“
technologií na místní úrovni, které umožní lépe rozložit spotřebu elektřiny
v čase tak, aby to lépe odpovídalo objemu její výroby v daném
okamžiku.
Možná právě předpokládané poevropštění sítí a jejich zmoudření je hlavní
příčinou dosud odmítavého postoje většiny českých politiků. Tuší, že než
dopustit něco takového, je pro ně lépe co nejdéle zůstat v relativním
komfortu paradigmatu minulého století: sítě hloupé, ale naše.
Autor Jan Beránek je ekolog, v roce 1989 spolu s Jakubem
Patočkou založil Hnutí DUHA, kde se věnoval energetice a zejména výstavbě
jaderné elektrárny Temelín. Předsedal Straně zelených v letech 2003 až 2005,
kdy mj. poprvé získala mandáty v senátu a v krajském zastupitelstvu. Je
ředitelem WISE Brno a koordinátorem iniciativy Stop přehradě, která sleduje
problematiku plánování nových přehrad v České republice. Od léta 2007 pracuje v
ústředí Greenpeace International v Amsterdamu. Článok je prevzatý z portálu Deník
Referendum, obrázok je prevzatý zo stránky www.blog.thesietch.org/.../coal-power-plant.jpg.
Publikované: 21. 04. 2010
« späť
|